Česky English

Česká spořitelna musí zaplatit klientovi 7,5 milionu. Špatně ho poučila o rizicích obchodu

Banka musela podle verdiktu Vrchního soudu v Praze vyplatit klientovi ztrátu 7,5 milionu korun. Podle soudu byly podklady smlouvy s klientem nesrozumitelné a podnikatel pak prodělal miliony při nákupu stovky tisíc litrů nafty.

Společnost Česká spořitelna prohrála důležitý spor s jedním ze svých klientů, který s ní v minulých letech uzavřel zajišťovací obchod pro nákup nafty, na němž prodělal 7,5 milionu korun.

Vrchní soud v Praze v listopadu minulého roku potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze, proti němuž se spořitelna odvolala, a oba soudy nařídily České spořitelně vrátit 7 586 700 korun, které jí její klient předtím uhradil.

Spořitelna navíc musela zaplatit žalobci i všechny náklady související se žalobou, které u obou soudů narostly na 698 417 korun. Rozhodnutí je pravomocné a spořitelna již žalovanou sumu klientovi uhradila.

„Ačkoliv Česká spořitelna považuje uvedené rozhodnutí soudu za překvapivé, nepodala v dané věci dovolání, protože v podmínkách dřívější právní úpravy byla šance na úspěch v dovolacím řízení jejím právním zástupcem vyhodnocena jako nízká,“ řekla Tereza Fořtová z tiskového oddělení spořitelny.

„Česká spořitelna, jakožto obchodník, byla penalizována, že klienta nevyváženě informovala, když mu prezentovala pouze možná pozitiva, avšak nedostatečně zdůraznila rizika, která s sebou obchod přináší,“ sdělila advokátka Michaela Šubrtová, která zastupovala žalobce.

Ve sporu šlo o obchod uzavřený v roce 2008. Klient spořitelny, který je podnikatelem v silniční dopravě, a nakupuje proto velké množství nafty, se u ní chtěl zajistit takzvaným swapovým obchodem proti výkyvům cen nafty. Obě strany uzavřely nejprve v březnu toho roku rámcovou smlouvu a na prvním obchodu se dohodly 4. září 2008. Stvrdily ho smlouvou uzavřenou přes telefon.

Od října 2008 do září 2009 mělo dojít k nákupu 100 tisíc litrů komodity „ULSD ppm FOB Barges Rotterdam“ s prodejem vždy v následujícím měsíci a vypořádáním cenového rozdílu. Referenční cena byla stanovena na 15 korun za litr nafty a bylo dohodnuto, že když cena bude klesat, doplatí rozdíl klient, když naopak cena poroste, doplatí jej klientovi spořitelna.

Dále byl sjednán platební limit, takzvaný „cap“ ve výši 18 korun. Spořitelna podle žalobce v telefonu prezentovala tento „cap“ jako výhodný pro žalobce. Banka v obhajobě říká, že „cap“ měl fungovat tak, že žalobce by platil rozdíl nad 18 korun za litr, čímž de facto přiznává, že byl výhodný pro ni. Zatímco totiž v případě poklesu ceny, který měl spořitelně hradit klient, žádná hranice stanovena nebyla, při růstu ceny si spořitelna pojistila, že nezaplatí více než tři koruny na litr. Vyšší růst ceny by tedy šel opět na vrub klienta.

K růstu ceny ale nedošlo. Stal se pravý opak – téměř okamžitě po uzavření obchodu se cena propadla na 11,825 koruny za litr nafty. To se opakovalo i nadále, čímž vznikla celková ztráta ve výši zmíněných 7,5 milionu korun.

Pro žalobce nešťastně došlo 15. září 2008 k pádu banky Lehman Brothers, který bývá považován za začátek globální finanční krize. Žalobce se snažil ze smlouvy vyvázat hned po prvním měsíci. Podle něj byl předtím pracovníkem spořitelny ubezpečen, že to je možné. Žalobce k tomu dodal, že kdyby věděl, že nemůže odstoupit, obchod by se spořitelnou neuzavřel.

Dále si stěžoval, že neměl dostatečné informace o předchozím vývoji cen nafty a že do obchodu v rozsahu 100 tisíc litrů byl dotlačen, když jeho roční spotřeba se pohybuje kolem 60 až 65 tisíc litrů. Spořitelna k tomu prý uvedla, že 100 tisíc litrů je minimum.

Ujednání telefonickou formou o obchodu bylo podle žalobce neurčité až nesrozumitelné a došlo tak podle něj k bezdůvodnému obohacení. Tento jeho závěr potvrdil Městský soud v Praze a jeho rozhodnutí pak tedy i odvolací vrchní soud.

Spořitelna: Škoda nevznikla

Spořitelna v obhajobě řekla, že mezi uzavřením rámcové smlouvy a prvním obchodem uběhlo pět měsíců, kdy klient s bankou probíral vývoj cen ropy na trzích a parametry obchodu. Po tuto dobu ceny stoupaly a bylo možné očekávat, že tomu tak bude i nadále. Upozorňuje na to, že obchod se stal pro žalobce ztrátovým v důsledku nepředvídatelného vývoje a že žalobce to respektoval, ztrátu uhradil a až v roce 2012 se začal domáhat zrušení obchodu a vrácení peněz.

Podle spořitelny si referenční cenu určil sám žalobce. Byl si podle ní zcela vědom všech parametrů kontraktu a banka u podnikatele v dopravě předpokládala, že měl povědomí o vývoji cen na světových trzích. Pokud jde o možnost obchod předčasně ukončit, klient jen špatně pochopil, co mu bylo řečeno. Šlo prý zrušit pouze příkaz, nikoli celý obchod.

Podle spořitelny tedy škoda nevznikla, protože částky, které žalobce zaplatil, uhradil v souladu se smlouvou, když skutečně docházelo v souvislosti s nečekaným vývojem na trhu ke ztrátám z daného obchodu. Podle spořitelny chyběla žalobě i příčinná souvislost, protože ztráta nevznikla kvůli nedostatečným informacím, ale kvůli nečekanému zvratu na trhu.

Soud prvního stupně věc vyhodnotil jako bezdůvodné obohacení s tím, že spořitelna postupovala mimo rámcovou smlouvu a žalobce řádně neinformovala.

Odvolací soud svůj potvrzovací rozsudek shrnul takto: „Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že mezi účastníky ke smlouvě o tomto konkrétním komoditním swapu nedošlo, když podklady, ze kterých mohl žalobce vycházet, nebyly dostatečně určité a byly částečně nesrozumitelné.“

Podle odvolacího soudu například spořitelna žalobci nevysvětlila, že obchody proběhnou jen zdánlivě a že na konci měsíce se vyúčtuje rozdíl v cenách těchto fiktivních obchodů. Zavádějící byla i informace o „capu“, když bylo namístě sdělit žalobci, že obdrží maximálně tři koruny za litr, ale při prodělku žádné omezení není.

Odvolací soud zároveň nenabyl přesvědčení, že by se pracovník spořitelny snažil záměrně žalobce zmást, nalákat jej do obchodu a na jeho úkor získat prostředky.

Budou další žaloby?

Právnička úspěšného žalobce Michaela Šubrtová považuje verdikt soudu za průlomové rozhodnutí. Souhlasí s ní i další právník Petr Němec ze serveru Hromadné žaloby.cz. „Na jeho základě by všichni investoři obchodující pod Českou spořitelnou měli provést audit svých ztrátových obchodů a případně se obrátit na svého advokáta,“ říká.

Česká spořitelna si je dalších hrozících sporů patrně vědoma, už u soudu její právní zástupce argumentoval proti rozhodnutí ve prospěch žalobce údajným otevíráním Pandořiny skříňky. Nyní od dalších případných sporů odrazuje poukazováním na novou legislativu.

„Jedním z deklarovaných cílů nového občanského zákoníku, který je založen na zásadě, že je na místě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost, je překonání dosavadní formalistické rozhodovací praxe soudů. Česká spořitelna předpokládá, že tato zásada se skutečně prosadí v rozhodovací praxi soudů a nová kodifikace občanského práva tak do budoucna vyloučí podobná rozhodnutí soudů,“ uzavírá Tereza Fořtová z České spořitelny.

Více na www.ihned.cz

Zdroj: iHned.cz, 18.3.2014

© 2017 KLB Legal

UPOZORNĚNÍ PRO SPOTŘEBITELE

Dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je v případě sporu advokáta a klienta klient oprávněn podat návrh na mimosoudní řešení sporu České advokátní komoře, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy uplatnil své právo, které je předmětem sporu, u advokáta poprvé. Právo stran sporu, domáhat se ochrany svých práv a oprávněných zájmů soudní cestou, není zahájením mimosoudního řešení spotřebitelského sporu dotčeno. Více informací naleznete na stránkách České advokátní komory: http://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=15607

Politika ochrany osobních údajů

Cookies