Není to jednoduchá otázka, ale realita postavila soudy před nutnost se s ní vypořádat.

Jak jsme si uváděli ve článku na téma odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých, nový občanský zákoník zrušil pevně stanovenou paušální výši odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých. V dnešním článku si představíme několik rozhodnutí ze soudních síní, které stanovují, jakou hodnotu má lidský život dle judikatury, a jenž mohou napomoci pozůstalým v jejich orientaci, jakou výši odškodnění nemajetkové újmy mohou požadovat.

Nevyčíslitelnost tragédie

Výpočet hodnoty lidského života v penězích pro jejich nejbližší je téměř nereálný, nabývá spíše filozofický rozměr nad otázkou, jak vyčíslit to nejcennější, co nám bylo dáno. Rozhodovací praxe soudů se však s touto otázkou musela vypořádat v řadě rozhodnutí, kdy nad rámec paušálního odškodnění pozůstalých byly přiznávány další částky odškodnění dle žalob z titulu ochrany osobnosti.

Usmrcení nezletilého dítěte

Při usmrcení osmileté dcery při dopravní nehodě, kterou způsobil řidič zimního pluhu na shrnování sněhu, který najel do jízdní dráhy automobilu, kterou řídil otec zesnulé, se musel soud vypořádat s otázkou výše odškodnění. Krajský soud v Brně stanovil odškodnění nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč pro matku nezletilé dcery a rovněž ve stejné výši otci nezletilé dcery, a to nad rámec paušálního odškodnění ve výši 240 000 Kč. Krajský soud v Brně při uvážení o výši odškodnění posuzoval:

  • věk usmrceného dítěte;
  • skutečnost, že se jednalo o jediné dítě manželů;
  • otec, který řídil automobil v době dopravní nehody, byl přímým svědkem tragédie;
  • rodinný život byl úmrtím dcery natolik zasažen, že došlo k rozvodu manželů.

Krajský soud v Brně při stanovení výše odškodnění vycházel i ze skutečnosti, že výše odškodnění není pro žalovaného likvidační. Rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn.: 24 C 123/2011.

Lékařské pochybení a smrtelný úraz v dolech

V rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo stanoveno odškodnění nemajetkové újmy nad rámec paušálního odškodnění ve výši 800 000 Kč pro matku, 700 000 Kč pro otce, 200 000 Kč pro babičku a 200 000 Kč pro dědečka zesnulé 17leté dívky, která zemřela v důsledku lékařského pochybení. Pochybení zdravotnického zařízení bylo shledáno v nesprávné aplikaci dávky draslíku v infuzi s následkem selhání srdce. Vrchní soud v Praze při stanovení výše odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých vycházel z podmínek, kdy v rodině existovaly dobré rodinné vazby a smrtí dcery a vnučky došlo k intenzivnímu zásahu do práva na rodinný a osobní život s natolik neodčinitelnými a závažnými následky, které se projevily v každodenním životě rodiny. Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn.:1 Co 395/2010.

Krajský soud v Ústí nad Labem stanovil odškodnění nemajetkové újmy v pouhé výši 100 000 Kč nad rámec paušálního odškodnění nejbližším příbuzným po zemřelém, který utrpěl smrtelný pracovní úraz v dolech. Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl, že jistou morální satisfakcí pro příbuzné je i správní postih zaměstnavatele pokutou od báňského úřadu. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn.: 34 C 53/2002.

Nový občanský zákoník a znalost judikatury

Několik zmíněných rozhodnutí poukazuje na široký rozsah výše poskytovaného odškodnění nemajetkové újmy pozůstalým. Uvedená rozhodnutí stanovují, že každý jednotlivý případ je nutno detailně zkoumat z hlediska dopadů do rodinného a osobního života pozůstalých, včetně stanovení dalších objektivních podmínek, např: věku zesnulého, přítomnost tragédie apod. Při uplatňování nároku odškodnění nemajetkové újmy vůči odpovědnému subjektu se jeví jako vhodné předkládat judikáty k obdobným případům k dosažení mimosoudní dohody a zajištění adekvátního odškodnění.

S ohledem na neustálý vývoj zákonné úpravy, judikatury a posouzení každého jednotlivého případu lze jedině doporučit před uplatněním nároků odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých konzultovat s odborníky na danou problematiku.

Nejvyšší soud České republiky projednával případ sporu, zda lze úraz při sportovním zápase považovat za pracovní úraz. Provedeme základní právní rešerši na daný spor, společně zjistíme skutkový základ a právní názor jednotlivých soudů. Bohužel i tento případ se může stát komukoliv z nás, proto je dobré znát i rozhodovací praxi soudů.

Pracovní úrazy patří poměrně často k složité právní tématice projednávané v soudních síních, kdy v případech těžších pracovních úrazů, si nepřeje nikdo nést odpovědnost a povinnost hradit statisícové odškodnění škody na zdraví. Dnes si představíme zajímavý a složitý případ z pohledu Nejvyššího soudu České republiky.

Sportovní hry plněním pracovních úkolů?

Zaměstnanec podal žalobu pro odškodnění bolestného a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti s argumentací, že se z rozhodnutí vedení společnosti účastnil sportovních dnů organizovaných holdingovou společností. Kromě prezentací a meetingů se konal další den nohejbalový turnaj, kterého se účastnil rovněž zaměstnanec. Při finálovém zápase došlo ke zranění zaměstnance. Soud prvního stupně žalobu zamítnul s poukazem, že vyslání na sportovní hry nebylo plněním pracovních úkolů. Ačkoliv byl zaměstnanec vyslán na tyto sportovní hry služebním vozem na základě cestovního příkazu.

Karta se obrací…

Odvolací soud naopak žalobě vyhověl a poukázal na skutečnost, že za plnění pracovních úkolů se považuje taktéž jiná činnost konaná na příkaz zaměstnavatele. A pokud zaměstnanec tuto jinou činnost činí a utrpí při jejím výkonu úraz, nelze jeho postavení chápat jakožto méně příznivé a jedná se o pracovní úraz. Odvolací soud poukázal, že není významný důvod nebo pohnutka, tj. např. konání této činnosti pro udržení dobrých vztahů se zaměstnavatelem. V dovolání k Nejvyššímu soudu bylo mimo jiné argumentováno, že se jednalo o společenské setkání zaměstnanců ve volném čase.

Nejvyšší soud

Nejvyšší soud při projednávání věci shrnul skutkový děj, kdy zaměstnanec na sportovní hry obdržel pozvánku od holdingové společnosti, včetně v pozvánce uvedeném rozpisu sportovního programu. Na základě účasti při zápase v nohejbale došlo ke zlomenině levé dolní končetiny a následnému vyjádření pojišťovny zaměstnavatele, které odmítalo daný úraz specifikovat jako pracovní úraz.

Přestože sportovní činnost, která vedla k úrazu zaměstnance, nebyla výkonem jeho pracovních povinností dle pracovní smlouvy, lze posoudit účast na zápase za plnění pracovních úkolů v případě, že ji zaměstnanec konal na pokyn zaměstnavatele. Dle provedeného dokazování se jednalo o pokyn zaměstnavatele v dané věci, a proto se jedná o pracovní úraz. Dovolání k Nejvyššímu soudu bylo tedy zamítnuto.

Jak zákon káže…

Rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn.: 21 Cdo 2259/2011 ze dne 20. 11. 2012 citace části rozhodnutí

„Vydá-li však zaměstnavatel přesto příkaz (pokyn), který je v rozporu s obsahem pracovní smlouvy, není zaměstnanec povinen takový příkaz uposlechnout; podrobí-li se však takovému příkazu a při výkonu nařízené činnosti utrpí úraz, jeho postavení – jak správně v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí odvolací soud – není (nemělo by být) méně příznivé, než vykonával-li by činnost spadající do rámce druhu a místa výkonu práce podle pracovní smlouvy.“

„Jestliže zůstal přes námitky dovolatelky nezpochybněn skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že „žalobci byla účast na sportovních hrách jeho zaměstnavatelem nařízena“, je správný i závěr odvolacího soudu o tom, že činnost, při které žalobce dne 16.9.2006 utrpěl poškození zdraví (úraz), lze považovat za plnění jeho pracovních úkolů, a že proto uvedeného dne žalobce utrpěl pracovní úraz, za jehož odškodnění odpovídá žalovaná.“

Využitá a citována judikatura: Rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn.: 21 Cdo 2259/2011 ze dne 20. 11. 2012 dostupný na www.nsoud.cz

Jaký je rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz? Ve kterých případech vlastně lze o pracovním úrazu hovořit? Přečtěte si rady k efektivnímu uplatnění nároků takto poškozeného zaměstnance.

Každý den dochází na pracovištích po celé naší republice k úrazům zaměstnanců s následky škody na zdraví. Mnoho těchto úrazů, není hodnoceno jako pracovní úraz a zaměstnancům není přiznáno odškodnění jejich oprávněných nároků. Zaměstnanec by se proto měl především při těchto významných událostech zajímat o svá práva k uplatnění nároku na odškodnění.

Odpovědnost zaměstnavatele
Za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem odpovídá zaměstnavatel za předpokladu, že škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislostí s ní. Za pracovní úraz se považují i situace, kdy k úrazu došlo během pracovní cesty. Ale pozor – ne všechny úrazy během pracovní cesty budou považovány za pracovní úraz. Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Poškozený zaměstnanec nemusí získat odškodnění v plné výši, prokáže-li se, že svým zaviněním porušil předpisy vztahující se k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Za podmínky, že s těmito předpisy byl zaměstnanec řádně seznámen a docházelo k soustavné kontrole jejich dodržování. Další důvod představuje opilost zaměstnance nebo zneužití jiných návykových látek. Důležité je, zda takové porušení povinností zaměstnance bylo jedinou příčinou škody s ohledem na výši odškodnění nebo její zamítnutí. Odmítnul-li zaměstnavatel poskytnout odškodnění s poukazem na výše uvedené, doporučujeme posoudit okolnosti pracovního úrazu nezávislým odborníkem.

Oznámení pracovního úrazu
Při pracovním úrazu, umožňuje-li to stav zaměstnance, představuje jednu z nejdůležitějších povinností zaměstnance bezodkladně oznámit pracovní úraz svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci. Musíme si uvědomit, že i malé zranění na pracovišti může o několik dnů později znamenat hospitalizaci v nemocnici s vážnějšími následky. Zaměstnavatel má však povinnost objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu. Zaměstnanec by měl požadovat záznam o pracovním úrazu a zajistit si taktéž svědky. Pro uplatnění řádného odškodnění poškozeného zaměstnance jest nejdůležitější trvat na svých právech a žádat prošetření pracovního úrazu..

Nároky poškozeného zaměstnance
Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci náhrady za pracovní úraz a to:

      Náhradu za ztrátu na výdělku. Ať již po dobu pracovní neschopnosti, tak po skončení pracovní neschopnosti s ohledem na následky na zdraví a s tím spojené snížení příjmu.
      Bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. Tato se vypočítá prozatím z vyhlášky Ministerstva zdravotnictví.
      Účelně vynaložené náklady spojené s léčením, např: poplatky u lékaře a hospitalizaci
      Věcná škoda

Jak zákon káže… Zákoník práce § 380
(1) Pracovním úrazem pro účely tohoto zákona je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

(3) Pracovním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené ve zvláštním právním předpisu.

Zemřel v důsledku dopravní nehody nebo pochybení lékaře váš nejbližší? Podle jakých principů se v naší republice poskytuje odškodnění nemajetkové újmy pozůstalým?

Odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých doznalo s účinností nového občanského zákoníku podstatných změn. Až do účinnosti nového občanského zákoníku se vycházelo z paušálního pojetí odškodnění pozůstalých, a to jednorázovou částkou pohybující se v rozmezí od 85 000 Kč do 240 000 Kč (viz níže).

Takto rigidní stanovení jednotné částky pro všechny případy neodpovídalo realitě běžného života. Skutečně má být přiznáno stejné odškodnění jak pozůstalé manželce, která se svým manželem byla v rozvodovém řízení a jejich osobní vazby byly pouze formální, tak milující manželce, která se svým manželem prožívala plnohodnotný vztah?

Již za účinnosti původní zákonné úpravy se k tomuto stavu vyjadřovali nejen právní experti, avšak zejména soudy, a to i Ústavní soud, sp. zn. Pl. ÚS 16/04 ze dne 4. 5. 2005: Tato úprava neumožňuje svojí jednoznačností žádný prostor pro odlišný výklad. Je však natolik paušální, že ji nelze považovat za vyčerpávající řešení daného problému. Proto nevylučuje, pokud jednorázové odškodnění není dostatečnou satisfakcí za vzniklou újmu na osobnostních právech, aby se dotčené osoby domáhaly další satisfakce podle ustanovení na ochranu osobnosti.

Odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých do 31. 12. 2013

§ 444 odst. 3 „starého“ Občanského zákoníku
Za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a to
a) manželovi nebo manželce 240 000 Kč,
b) každému dítěti 240 000 Kč,
c) každému rodiči 240 000 Kč,
d) každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,
e) každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,
f) každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč.

§ 11 Ochrana osobnosti

Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.§ 13

(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

Odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých od 1. 1. 2014

§ 2959 Nového občanského zákoníku

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

Soudy nezkoumaly jen finanční důsledky úmrtí

Dalšího odškodnění nad rámec zmíněného paušálního odškodnění se pozůstalí domáhali žalobou z titulu ochrany osobnosti. V soudním řízení pro ochranu osobnosti bylo nutností předložit veškeré aspekty konkrétního dopadu úmrtí do osobní a rodinné sféry pozůstalých. Soud v řízení o ochranu osobnosti zkoumal zejména intenzitu vztahu mezi usmrceným a pozůstalými, věk usmrceného a pozůstalých, hmotnou závislost pozůstalých na usmrceném a otázku již poskytnutého morálního zadostiučinění pozůstalým.

Na straně žalovaného subjektu byla posuzována otázka zavinění, dopadu události na jeho život, majetkové poměry a celkový přístup žalovaného, tzn. projev lítosti, poskytnutí finančního odškodnění apod. Na základě těchto předpokladů soudy přiznávaly v průměru částky nad limit paušálního odškodnění v řádech statisíců.

Nově se počítá i s citovým utrpením

Lze uzavřít, že nové pojetí odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých je krok zcela správným směrem umožňující pozůstalým se domoci spravedlivého odškodnění, které si však budou muset řádně zdůvodnit a uplatnit v plné výši.

Nový občanský zákoník opouští koncept paušálního odškodnění nemajetkové újmy pozůstalých a stanovuje povinnost odpovědného subjektu odčinit pozůstalé peněžitou náhradou, která vyváží plně jejich utrpení. Daný přístup odpovídá modernímu pojetí a chápání jedince s nemožností paušalizovat život každého jednorázovou částkou, bez bližšího zkoumání komplexnosti osobnosti a jeho vazeb na pozůstalé.

Tato nová definice může zásadně omezit využívání žalob z titulu ochrany osobnosti při smrti osoby blízké, kdy bude záležet na posuzování soudů při stanovení duševních útrap, přičemž soudy se již nyní mohou inspirovat předešlými rozhodnutími v obdobných případech.

Zákonodárce v rámci ustanovení o odškodnění pozůstalých zároveň stanovil podmínku, že nárok na odškodnění duševních útrap osobám blízkým není vázán pouze na podmínku usmrcení, avšak i v případech zvlášť závažného ublížení na zdraví. Opravdu velice vhodná a potřebná změna. Zákonodárce tímto umožnil požadovat odškodnění i u osob, které utrpěly nemajetkovou újmu formou duševních útrap při zvlášť závažném poškození zdraví osoby blízké.

Invalidita, odkázání na celodenní péči, případně celoživotní upoutání na nemocničním lůžku budou s největší pravděpodobností reprezentovat případy, ve kterých tzv. sekundární oběti budou uplatňovat své nároky nemajetkové újmy. Manžel utrpěl vážnou dopravní nehodu, vlivem které nemůže mít děti? Manželka, která si plánovala rodinu a těšila se na děti, bude v plném rozsahu uplatňovat své nároky po škůdci.

Oběti trestných činů nebo pozůstalí po obětech mohou žádat Ministerstvo spravedlnosti o peněžitou pomoc, velmi často však o této možnosti neví. Probereme si nároky těchto poškozených.

Zákon o poskytnutí peněžité pomoci obětem trestné činnosti byl v naší republice platný již od ledna 1998. Ministerstvo spravedlnosti vyřídilo za dobu jeho platnosti na 1603 žádostí o peněžitou pomoc a vyplatilo částku 46 miliónů korun. V roce 2013 byl však schválen zákon o obětech trestných činů, jež původní úpravu nahradil.

Za oběť trestného činu se dle zákona o obětech trestných činů považuje fyzická osoba,

  • které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví,
  • způsobena majetková nebo nemajetková újma,
  • nebo na jejíž úkor se pachatel trestným činem obohatil.

Byla-li trestným činem způsobena smrt oběti, považuje se za oběť též její příbuzný v pokolení přímém, sourozenec, osvojenec, osvojitel, manžel nebo registrovaný partner nebo druh, je-li osobou blízkou. Je-li těchto osob více, považuje se za oběť každá z nich.

Cíl peněžité pomoci
Účel peněžité pomoci obětem trestných činů spočívá v jednorázovém poskytnutí peněžité částky k překlenutí zhoršené sociální situace způsobené oběti trestným činem. Peněžitá pomoc se poskytne, pokud nemajetková újma, škoda na zdraví nebo škoda vzniklá v důsledku smrti způsobené trestným činem nebyla plně nahrazena. Nárok na peněžitou pomoc poskytovanou státem má oběť, které bylo v důsledku trestného činu ublíženo na zdraví, nebo byla způsobena těžká újma na zdraví, případně oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti a dítě, které je obětí trestného činu týrání svěřené osoby, kterým vznikla nemajetková újma.

Další oprávněnou skupinou jsou pozůstalí po oběti trestného činu, a to osoba pozůstalá po oběti trestného činu, která v důsledku trestného činu zemřela, byla-li rodičem, manželem, registrovaným partnerem, dítětem nebo sourozencem zemřelého a současně v době jeho smrti s ním žila v domácnosti, nebo osoba,
které zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu.

Strop je 600 000 Kč

Oběti trestného činu, které bylo ublíženo na zdraví, se poskytuje odškodnění v paušální částce 10 000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením.

Oběti trestného činu, které byla způsobena těžká újma na zdraví, se poskytuje odškodnění v paušální částce ve výši 50 000 Kč nebo ve výši, která představuje obětí prokázanou ztrátu na výdělku a prokázané náklady spojené s léčením.

Pozůstalým po oběti trestného činu se poskytuje odškodnění v paušální částce od 175 000 Kč do 200 000 Kč pro každého pozůstalého, peněžitá pomoc poskytovaná více obětem nesmí ve svém součtu přesáhnout částku 600 000 Kč.

Jak požádat o odškodnění?

Nárok na peněžitou pomoc od státu má oběť trestného činu pouze v případě, že podá příslušnou žádost na Ministerstvo spravedlnosti, která splňuje veškeré náležitosti předepsané zákonem. Žádost o poskytnutí peněžité pomoci lze podat u ministerstva nejpozději do 2 let ode dne, kdy se oběť dozvěděla o újmě způsobené trestným činem, nejpozději však do 5 let od spáchání trestného činu, jinak právo zaniká.

Zákon o obětech trestných činů stanovuje, že stát neposkytne peněžitou pomoc, jestliže oběť:

  • je stíhána jako spoluobviněná v trestním řízení vedeném pro trestný čin, v důsledku kterého byla poškozena na zdraví nebo jí byla způsobena nemajetková újma, nebo byla účastníkem takového trestného činu,
  • nedala souhlas k trestnímu stíhání pachatele trestného činu v případě, kdy tento souhlas je podmínkou zahájení trestního stíhání nebo pokračování v něm, anebo vzala-li takový souhlas zpět,
  • neposkytla orgánům činným v trestním řízení potřebnou součinnost zejména tím, že bez zbytečného odkladu bez vážného důvodu nepodala oznámení o trestném činu, v souvislosti s nímž požaduje náhradu škody nebo nemajetkové újmy, nebo jako svědek v trestním řízení využila s odvoláním na svůj poměr k pachateli práva odepřít výpověď.

Peněžitá pomoc může být snížena nebo se nepřizná s přihlédnutím k sociální situaci oběti a k tomu

  • do jaké míry oběť spoluzavinila vznik újmy a
  • zda oběť využila všech zákonných prostředků, aby uplatnila nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy na pachateli nebo na jiné osobě, která je povinna škodu nahradit.

Peněžitá pomoc může být vyplacena i zpětně

Zajímavostí je, že zákon o obětech trestných činů se vztahuje i na případy před účinnosti této nové zákonné úpravy. Splňuje-li tedy oběť trestného činu zákonné lhůty uvedené výše, může žádat o peněžitou pomoc od státu dle této nové úpravy, např. oběti metanolové kauzy.

S ohledem na neustálý vývoj zákonné úpravy, judikatury a posouzení každého jednotlivého případu, lze jedině doporučit potencionálním žadatelům o peněžitou pomoc konzultovat s profesionálními organizacemi, které se zaměřují na pomoc obětem trestných činů nebo s právníky se zaměřením na danou problematiku.

Představme si situaci, že je zaměstnanec vyslaný zaměstnavatelem na pracovní cestu do zahraničí, během níž dojde k jeho zranění. Dochází k plnění pracovních úkolů po celou dobu pracovní cesty v zahraničí? Jsou veškeré úrazy, které se během pracovní cesty přihodí, pracovními úrazy?

Problematika otázky pracovních úrazů představuje rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu. Vždy jsou na jedné straně zájmy poškozeného zaměstnance v protikladu se zájmem zaměstnavatele k hrazení pouze zcela zřejmých pracovních úrazů. V dnešním zkoumaném rozhodnutí Nejvyšší soudu si poukážeme na situaci, která nebyla Nejvyšším soudem shledána jako pracovní úraz.

Práce nebo noční cesta?

Poškozený zaměstnanec byl v rámci popsaného skutkového stavu před soudem prvního stupně vyslán na pracovní cestu do zahraničí. Po příletu se ubytoval a vydal se na místo, kde se další den měla konat konference, na kterou byl zaměstnavatelem vyslán. Při zpáteční cestě do hotelu byl přepaden a byla mu přivozena těžká újma na zdraví vyžadující ukončení pracovní cesty a návrat do republiky. Zaměstnanec požadoval určení tohoto stavu za pracovní úraz, který vznikl v souvislosti s plněním pracovních úkonů.

Soud prvního stupně žalobu poškozeného zaměstnance zamítnul s poukazem, kdy nelze považovat veškerou činnost zaměstnance během pracovní cesty za plnění pracovních úkolů. K napadení zaměstnance došlo ve chvíli, kdy se zaměstnanec nevracel přímou cestou do hotelu, avšak zastavil se na nábřeží a fotografoval město. Soud dané jednání shledal za soukromou aktivitu zaměstnance. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Argumentace zaměstnance, že k pořizování fotografií došlo pro účely zaměstnavatele nebyla prokázána.

Dovolání a právní otázka

Poškozeným zaměstnancem bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolací soud si k projednání položil mimo jiné právní otázku: „Zda poškození zdraví (úraz), které v průběhu zahraniční pracovní cesty zaměstnanec utrpí cestou z budovy, v níž má vykonat činnost, která je předmětem pracovní cesty, do hotelu, v němž je ubytován, lze považovat za poškození zdraví v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a zda se tedy jedná o pracovní úraz.“

Rozhodnutí

Nejvyšší soud shledal i s poukazem na dřívější rozhodovací praxi soudů, že průběh pracovní cesty se dělí na více úseků, které mají odlišný vztah k plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislostí s jejich plněním. Bez ohledu, jestliže se jedná o zahraniční nebo tuzemskou pracovní cestu. Je tedy nutné zařadit úraz zaměstnance do daného úseku pracovní cesty ke zjištění, zda se jedná o pracovní úraz nebo nikoliv. Cesta zaměstnance z místa konání konference do hotelu se tedy považuje za cestu do zaměstnání a zpět. Dle zákona se nejedná o pracovní úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.

Jak zákon káže…
Rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn.: 21 Cdo 4834/2010 ze dne 5. 1. 2012, citace části rozhodnutí

Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že žalobce poté, co se po příletu do místa, které bylo cílem jeho pracovní cesty (T. v N.), ubytoval v hotelu, nastoupil cestu do zaměstnání, kterou ukončil okamžikem, kdy vstoupil do budovy konferenčního centra. Vykonával-li žalobce v době návštěvy konferenčního centra (v den před vlastním zahájením konference) činnost v zájmu zaměstnavatele (lhostejno zda na jeho pokyn či z vlastní iniciativy, pokud k ní nepotřeboval zvláštní oprávnění nebo ji nekonal proti výslovnému zákazu zaměstnavatele), pak zde plnil pracovní úkoly (srov. § 25 odst. 1 a 2 nařízení vlády). Okamžikem východu z budovy konferenčního centra pak žalobce nastoupil cestu ze zaměstnání, kterou by ukončil vstupem do hotelu, kde byl ubytován. Jestliže byl žalobce na této cestě z konferenčního centra do hotelu (v okamžiku, kdy – jak zdůrazňuje dovolatel – „odcházel k místu, kde se nacházel hotel, kde byl ubytován“) napaden a utrpěl poškození zdraví, je za tohoto stavu – bez ohledu na to, zda žalobce při této cestě „zabloudil a odchýlil se od přímé trasy“ – odůvodněn závěr, že k jeho úrazu došlo při cestě ze zaměstnání, a tudíž že se nejedná o pracovní úraz ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 zák. práce.(dnes § 380 odst. 1)

Při vážných pracovních úrazech, jenž poškozeného na delší dobu vyřadí ze společnosti a způsobí značné následky na zdraví, lze jedině doporučit ve svém zájmu a neustále se vyvíjející soudní praxi konzultovat svůj úraz s odborníkem k posouzení, zda se jedná o pracovní úraz. Naše zdraví je to nejcennější.

Využitá a citována judikatura: Rozsudek Nejvyššího soudu, sp.zn.: 21 Cdo 4834/2010 ze dne 5. 1. 2012, www.nsoud.cz

S účinností nového občanského zákoníku došlo k zásadním změnám v pojetí odškodnění újmy na zdraví, a to zejména nemajetkové újmy.

Původně koncipovaný systém náhrady škody na zdraví prostřednictvím bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění prostřednictvím vyhlášky č. 440/2001 Sb. a paušálního odškodnění pozůstalých v částkách od 85 000 Kč do 240 000 Kč je zrušen. Nové ustanovení o náhradě při ublížení na zdraví a usmrcení reprezentují spravedlivé nastavení možnosti získání odškodnění újmy na zdraví v plném rozsahu, avšak kladou značný důraz na kvalitu argumentace k získání odškodnění.

Konec kariéry houslisty

Mezi poměrně běžné spory o odškodnění způsobené újmy na zdraví patří nároky vyplývající ze způsobené dopravní nehody. Představme si situaci, kdy v důsledku dopravní nehody nastane vážná újma na zdraví, která u poškozeného znamená konec kariéry houslisty, jelikož došlo k trvalému poranění rukou. Dle již zrušené vyhlášky č. 440/2001 Sb. by se vypočetlo určité bodové zhodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění na výši cca.
300 000 Kč. Daná částka nemohla plně odškodnit způsobenou nemajetkovou újmu poškozenému, a to zejména na konec jeho profesionální dráhy houslisty. Prostřednictvím rozsáhlé judikatury bylo možné získat až desetinásobek takto stanoveného základního odškodnění. Násobky byly matematickou pomůckou pro usnadnění výpočtu odškodnění a kladly důraz na rozsáhlé spektrum okolností, a to zejména věk poškozeného a dopady do sociálního, rodinného, pracovního, kulturního a sportovního života. Tyto násobky se nevyužívaly pouze v soudním řízení, ale rovněž při mimosoudním jednání s pojišťovnou viníka dopravní nehody, avšak musely být právním zástupcem poškozeného navrhnuty a řádně odůvodněny.

Poškozený se v některých vážných případech obracel s žalobou z titulu ochrany osobnosti na viníka dopravní nehody k získání plného odškodnění nemajetkové újmy, takto stanovené odškodnění však hradil viník dopravní nehody, nikoliv pojišťovna z titulu „povinného ručení“. Tímto vznikala poměrně nepřehledná situace uplatnění nároků na odškodnění nemajetkové újmy při poškození zdraví s poměrně složitou judikaturou a rozdílným přístupem některých soudů.

Nový občanský zákoník stanovuje, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Takto stanovenou definicí zákonodárce stanovuje, že se z části navazuje na dosavadní úpravu z hlediska odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění, avšak otevírá se prostor pro odškodnění „další nemajetkové újmy“, která se doposud žalovala z titulu ochrany osobnosti. Z velké části se tak zpřehlední skutečnost, kdy byly podávány žaloby z titulu náhrady škody na zdraví a současně z titulu ochrany osobnosti k získání plného odškodnění nemajetkové újmy, avšak s procesními riziky. Zákonodárce taktéž apeluje při stanovení výše odškodnění na dodržení zásad slušnosti. Dané ustanovení již navazuje na zásadu proporcionality z hlediska stanovení výše odškodnění újmy na zdraví stanovené Ústavním soudem, kdy výše odškodnění musí odpovídat způsobené újmě na zdraví.

Nová metodika pomůže k určení výše újmy

Jelikož došlo ke zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., lze očekávat na jedné straně zvýšení požadovaných částek ze strany poškozených, kterým se otevírají netušené možnosti získání spravedlivého odškodnění újmy na zdraví např. v důsledku způsobené dopravní nehody, avšak na druhou stranu bude nutné vyhledat právní experty na danou problematiku. Nelze očekávat, že pojišťovny budou dobrovolně plnit vysoké odškodnění a můžeme opětovně očekávat další vývoj judikatury. Vyčíslení nemajetkové újmy v důsledku poškození nejvyšší hodnoty zdraví je komplikovanou právní disciplínou, kdy ani nejvyšší finanční částka nemůže navrátit zdraví poškozeného.

Nejvyšší soud v současné době vypracovává Metodiku odškodňování nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle nového občanského zákoníku pro soudy k určování výše odškodnění újmy na zdraví. Ačkoliv metodika není závazným právním předpisem, lze předpokládat, že bude aktivně využívána jak v mimosoudním, tak soudním jednání s pojišťovnami a dalšími odpovědnými subjekty.

Na nepřehlednost nové úpravy se poukazuje i v rámci Metodiky: Poškozený totiž nebude mít představu, jaká částka představuje plné odškodnění konkrétního poranění spojeného s trvalým omezením společenského uplatnění, resp. jaká částka odpovídá zásadám slušnosti. Nebude to vědět ani jeho zástupce, který bude muset pátrat po obdobných popsaných případech z minulosti či pouze odhadovat částky, které mají klientovi náležet. Nejistotě o tom, jaká peněžní částka odpovídá zákonným požadavkům na odškodnění újmy na zdraví, budou čelit i osoby k náhradě škody povinné a konečně i pojistitelé. Snaha o vypracování metodického pokynu je tedy logickým přístupem k osvětlení situace.

Celkově lze uzavřít, že nové pojetí odškodnění újmy na zdraví z hlediska odškodnění nemajetkové újmy je krok zcela správným směrem umožňující poškozenému se domoci spravedlivého odškodnění, které si však bude muset poškozený řádně zdůvodnit a uplatnit v plné výši. Uvidíme, jaký bude další vývoj, o kterém budeme informovat v dalších článcích.

V minulých dílech našeho seriálu o právních nárocích poškozených pacientů jsme si definovali právní základ otázky náhrady škody na zdraví a nutnost vhodného právního zastoupení. Dnes si představíme několik případů újmy na zdraví a seznámíme se s možnostmi zvýšení odškodnění nad rámec základního bodového ohodnocení.

Příběh první

Poškozený utrpěl ve věku 22 let velmi těžkou újmu na zdraví, kdy došlo k rozsáhlým zlomeninám po celém těle, včetně poškození vnitřních orgánů. Poškozený se ocitnul v invalidním důchodu a byl vyřazen z pracovní činnosti. Úraz v tak mladém věku byl pro jeho rodinný, sociální, sportovní a kulturní život zcela devastující. Znalecké posudky ohodnotily odškodnění na částku ve výši 513.000,- Kč. Jelikož se poškozený s výši částky odškodnění neztotožnil, rozhodnul se požadovat zvýšení odškodnění prostřednictvím soudního řízení. Soudy shledaly jeho požadavek adekvátním a navýšily odškodnění na celkovou částku ve výši 1.539.000,- Kč. Jen díky odhodlání poškozeného a kvalitnímu právnímu zastoupení byla získána částka ve výši 1.026.000,- Kč nad rámec původně přiznané částky pro zmírnění jeho újmy na zdraví.

Příběh druhý

Zkuste si představit situaci, kdy Váš syn vlivem pochybení jiné osoby utrpí újmu na zdraví se zcela fatálními následky. Došlo k narušení motoriky horních končetin, trpí omezeným pohybem a vlivem újmy na zdraví nastala kompletní změna osobnosti poškozeného projevující se výbušným chováním. Odborní znalci na základě jejich posudku stanovili odškodnění ve výši 1.837.800,- Kč. Může taková částka zcela odčinit způsobenou bolest poškozenému a jeho rodině? V rámci soudního boje bylo získáno celkové odškodnění ve výši 10.179.000,- Kč. Tato částka se jeví již jako adekvátní a je schopna především zajistit budoucí život poškozeného. Přes 8.000.000,- Kč tvoří rozdíl mezi částkou stanovenou v základním bodovém ohodnocení a v soudním sporu nakonec získanou částkou odškodnění.

Příběh třetí

Ve věku 69 let došlo u poškozené k újmě na zdraví. Poškozená patřila k aktivním seniorům, kdy se věnovala sportu, koníčkům a dokonce vyučovala na vysoké škole. Základní odškodnění bylo stanoveno znaleckým posudkem na 565.800,- Kč. V soudním řízení bylo odškodnění navýšeno o dalších 819.600,- Kč na celkovou částku ve výši 1.385.400,- Kč. Tímto příběhem může stanovit, že ani vyšší věk není limitujícím faktorem pro nárok na odškodnění.

Co mají tyto tři příklady ze soudních síní naší republiky společného? Myšlenku, že v případě újmy na zdraví se poškozený nesmí spokojit pouze s částkou poskytnutou pojišťovnou nebo zdravotnickým zařízením, ale detailně zkoumat své práva. Na první pohled může i laik dovodit, že rozdíly v odškodnění u poškozených, kteří se o svá práva zajímali, jsou velmi rozdílné, a to v řádech statisíců až miliónů. Ať se již jedná o pochybení lékaře, dopravní nehodu, pracovní, sportovní nebo školní úraz je pro získání maximálního odškodnění nutné se nespokojit s částkou poskytnutou škůdcem, ale rozhodnout se oslovit profesionály k zajištění spravedlnosti pro poškozeného.

V následujícím článku se zaměříme na práva pozůstalých a již nastíníme s tímto tématem spojenou ochranu osobnosti.

Zdroj: Doktorka.cz

V minulém úvodním článku na tématiku náhrady škody na zdraví jsme si vymezili, že v případě snahy získat adekvátní odškodnění za způsobenou újmu na zdraví při chybném lékařském zákroku, budeme muset vyhledat právního odborníka, který má detailní znalosti právní tématiky náhrady škody na zdraví.

Budeme-li si vymezovat právní základ otázky náhrady škody na zdraví následkem nesprávně provedeného operačního zákroku, musíme naplnit čtyři předpoklady. Prvním z nich je škodná událost, kterou u nesprávně provedené operace reprezentuje protiprávní jednání lékaře v průběhu operace. Pod tímto vymezením si lze především představit non lege artis operaci. Pacient má právo, aby operace byla provedena na náležité odborné úrovni. Neposkytnutí důležitého léku, „zanechání“ hodinek v pacientovi, odstranění jiné ledviny tento požadavek jistě nesplňuje. Hledisko lege artis provedení operace je v rámci soudního sporu prokazováno většinou znaleckým posudkem.

Druhým předpokladem je vznik škody. Tímto se rozumí újma na zdraví, pod kterou si můžeme představit invaliditu, amputaci končetiny, která nemusela nastat, slepotu apod. Škoda může být nemajetkového charakteru, tedy dle současné právní úpravy odškodnění bolestného a ztížení společenského uplatnění nebo majetkového charakteru, tedy např. náhrada za ztrátu na výdělku, náhrada za ztrátu na důchodu nebo účelné náklady spojené s léčením.

Třetí předpoklad, který je velmi významný, představuje otázka splnění příčinné souvislosti mezi non lege artis operací a vznikem škody. Ačkoliv český právní řád příčinnou souvislost přímo nedefinuje, rozhodovací praxe soudů stanovila, že příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody musí být postavena najisto, tedy na pomyslných ?100 %. V medicínskoprávních kauzách může být splnění tohoto předpokladu někdy velmi složité. Již Ústavní soud se vyjádřil, že přístup prokazování příčinné souvislosti najisto v medicínskoprávních kauzách je nereálný a obecným soudům nic nebrání k přehodnocení tohoto postupu. Avšak tento právní názor byl Ústavním soudem vysloven nad rámec meritorního rozhodnutí, tedy pro soudy nižších instancí bez závazného aplikačního dopadu.

Čtvrtým předpokladem je zavinění, a to ve formě úmyslu nebo nedbalosti. V případech nesprávně provedené operace nebo pochybení lékaře postačí nevědomá nedbalost. Na právníkovi zastupujícího poškozeného pacienta je tedy kladen značný důraz na precizní přípravu k soudnímu jednání a prokázání jednotlivých předpokladů pro náhradu škody na zdraví.

V příštím článku se zaměříme na otázku, která bude poškozené pacienty nejvíce zajímat. A to otázka výše odškodnění, která je přiznávána českými soudy.

Zdroj: Doktorka.cz

Každý člověk vchází do nemocnice s přesvědčením, že obdrží nejlepší lékařskou péči a zbaví se veškerých bolestí a trápení pomocí profesionální zdravotní péče. Lékaři na operačním sále jsou jenom lidé a jako lidé dělají chyby. Bohužel, ať se nám to líbí nebo ne, poměrně často dochází na českých nemocničních sálech k závažným pochybením lékařů s následky velmi vážné újmy na zdraví.

Z hlediska vývoje rozhodovací praxe soudů se můžeme seznámit s mnoha případy, kdy zcela zdravý pacient, který podstoupil například banální operaci slepého střeva, je v důsledku pochybení lékařů doživotně odkázán na invalidní vozík. Klasický a známý seriál Nemocnice na kraji města je sice zajímavým příběhem z nemocničního prostředí, avšak zcela poukazuje na nesprávný přístup ošetřujícího lékaře k pacientovi. Vztah pacienta a lékaře musí být vyrovnaný a založen na kvalifikovaném informovaném souhlasu. Nechceme zahlcovat čtenáře zbytečnými právními informace, ale zákonná úprava v naší republice tuto povinnost informovaného souhlasu zakotvuje a je v soudních sporech plně vymáhána.

Jak ale postupovat v případě, že jsme přesvědčeni o nesprávně provedené operaci, kterou jsme my nebo naši blízcí podstoupili? V případě, že se bez znalosti platné právní úpravy pustíte do boje se zdravotnickým zařízením, příliš pochopení nečekejte. Z naší právní praxe jsou nám známy desítky případů, kdy v případě „reklamace“ operace a požadavku na odškodnění samotným pacientem dochází spíše ze strany lékařského personálu k osobním výpadům mimo etický rámec povolání lékaře, než-li poskytnutí pomoci a odškodnění.

Bez právního zastoupení se poškozený pacient řádného odškodnění nedomůže. Náhrada škody na zdraví a ochrana osobnosti patří k nejsložitějším právním disciplínám, kdy velká část právníků odmítá zastupovat poškozené pacienty z důvodu složitosti problematiky a případné délky soudního sporu. Říkáte si, jak mám tedy postupovat, když lékaři své pochybení odmítají a lokální právník odmítá převzít právní zastoupení? Důležité je neztrácet naději a bojovat, jelikož zdraví máme opravdu jen jedno a způsobená újma vyžaduje poskytnutí odškodnění v plné výši.

Požadovat poskytnutí vysoké zálohy a hrazení právního zastoupení formou vysokých odměn ještě v průběhu soudního řízení, v konečném důsledku v řádech desetitisíců je pro poškozeného, kterému byly narušeny sociální, rodinné a pracovní vazby nemyslitelné. Poškozený by neměl zbytky sil a peněžních prostředků věnovat soudnímu sporu s nejistým výsledkem. Vhodným právním zástupcem je advokát, který přijme právní zastoupení formou podílové odměny, která se pohybuje v rozmezí od 10 % – 25 % z vymožené částky. Advokát je takto motivován k získání co nejvyššího odškodnění, což vyžaduje precizní znalost problematiky náhrady škody na zdraví a ochrany osobnosti. V případě neúspěchu tak advokát nic nezíská a je tedy již na počátku převzetí případu motivován k provedení relevantního zhodnocení šance na úspěch. Důležité je rovněž znát, že v případech soudních sporů o náhradu škody na zdraví se nehradí soudní poplatek.

V následujících článcích Vás seznámíme se základy právní problematiky náhrady škody na zdraví a ochrany osobnosti, zaměříme se na některé případy, které byly projednávány českými soudy a stanovíme, jaké práva mají pozůstalí v případě smrti pacienta ve zdravotnickém zařízení.

Zdroj: Doktorka.cz